Neville Goddard: «Prolomí skořápku» (1964) [VZÁCNÁ KOMPLETNÍ KNIHA]

BŮH ZJEVUJE SVŮJ OBRAZ VE ČTYŘECH DĚJSTVÍCH

“Duchu svatý, nauč mě svědectví Ježíšovu! Dej mi pochopit podivuhodné věci Božího zákona!»

Blake: Jeruzalém, Pl. 74.

“Jsem jen spoluslužebník jako ty a tví bratři, kteří mají svědectví Ježíšovo.»

Zjevení 19:10

“Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne”

Matouš 11:29

«Jho zákona» je běžný rabínský výraz pro studium Písma. «Ježíš Kristus, věrný svědek, prvorozený z mrtvých» (Zjevení 1:5) nabízí výměnu informací z Písma, založenou na vlastní osobní zkušenosti, s ostatními, založenou pouze na dohadech.

ZAVEDENÍ

Pro člověka je velmi obtížné změnit své chápání významu události, když jsou v jeho mysli pevně zakořeněny staré, uznávané interpretace. Ale čtyři Boží činy, které zakrývají Jeho «obraz», «Učiňme člověka k obrazu našemu» (Gn 1,26), se v perspektivě jeví ve velmi odlišném světle, než jak je ve skutečnosti vidí zpětně.

Vzkříšení je prvním Božím činem, kterým zjevuje svůj «Obraz». Uskutečňuje se způsobem, který člověk nikdy nemohl tušit – probuzením v jeho lebce, nikoli na konci jeho dějin, ale v rámci jeho dějin. Vzkříšení je událost, která se odehrává v pozemském životě člověka. Náš lidský život má svůj smysl pouze a vždy ve spojení s naším vzkříšením. Člověk, který je takto probuzen, je «mocí vzkříšení z mrtvých prohlášen za Syna Božího; to je Ježíš Kristus, náš Pán« (Řím 1,4). Účast na životě budoucnosti závisí na Božím činu probuzení mrtvých.

Jsme vzkříšeni jeden po druhém, abychom byli sjednoceni v jednoho člověka, kterým je Bůh: «Hospodin bude králem nad celou zemí. V onen den bude Hospodin jeden a jeho jméno jedno.» (Zach 14,9). Vzkříšení je individuální zážitek, probuzení vlastní lebky, po kterém bezprostředně následuje nadpřirozené zrození z lebky, privilegované zrození do nového stvoření. Toho se dosahuje pouze Boží milostí; a pouze pro takové probuzení Nový zákon používá termín «vzkříšení». Všichni ostatní lidé, kromě vzkříšených, se po smrti vracejí k životu, aby znovu zemřeli.

“Přišli k němu někteří saduceové, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a zeptali se ho: »Mistře, Mojžíš nám napsal, že když něčí bratr zemře a má ženu, ale nemá děti, ať si vezme jeho ženu a zplodí svému bratru děti… Ježíš jim řekl: ‚Děti tohoto věku se žení a vdávají, ale ti, kdo jsou považováni za hodny dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nežení ani nevdávají, protože už nemohou zemřít, protože jsou rovni andělům a jsou dětmi Božími, protože jsou dětmi vzkříšení.‘“ (Lukáš 20:27-36)

“Probudil se ze spánku života. To my, ztracení v bouřlivých vizích, svádíme marný boj s přízraky.”

Shelley

Božím záměrem není rozvíjet přirozený řád, ale probudit syny s ním spojené. “Neboť stvoření dychtivě očekává zjevení synů Božích” (Ř 8,19).

PRVNÍ DĚJSTVÍ: VZKŘÍŠENÍ A NOVÉ ZROZENÍ

“Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Pravím vám, že dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, dokud se nenaplní vše, co má přijít.» (Mt 5,17–18).

“Mým úkolem je vydávat svědectví pravdě. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, aby každý, kdo není hluchý k pravdě, slyšel můj hlas.» (Jan 18:37-38)

«Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků» (Zjevení 1:18)

«Ježíš Kristus, věrný svědek, prvorozený z mrtvých» (Zjevení 1:5)

Ježíšovo svědectví musí být vyslyšeno a na něj je třeba reagovat. Někteří budou jeho slovy přesvědčeni, jiní ne. Ježíšovo svědectví si nelze vnutit z vlastní vůle. Je to zjevení Božího obrazu. Je to náhlé a naprosto nečekané probuzení v lebce, když se ocitnete v hrobě, ve které jste byli pohřbeni, překvapiví a matoucí.

Vzkříšení je prvním Božím činem, kterým zjevuje svou původní touhu: «Učiňme člověka k našemu obrazu» (Gn 1,26). «Ten, kdo ve vás začal dobré dílo, ho dokončí až do dne Ježíše Krista» (Flp 1,6). Ježíš Kristus je «obrazem neviditelného Boha» (Kol 1,15). Boží dílo ve vás je dokončeno, když «se stanete podobní obrazu Kristovu» (Gal 4,19). Pak budete probuzeni a vzkříšeni z mrtvých.

První čin, kterým Bůh zjevuje «Syna, jenž je odleskem Boží slávy a obrazem jeho samotné bytosti» (Židům 1,3), je dvojí. Probouzí spícího a vyvádí ho z lebky: znovuzrodí se.

“"Probuď se, spáči,

Vstát z mrtvých,

a Kristus vám zazáří.”

Efezským 5:14

Je «znovu zrozen… skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k nepomíjivému, neposkvrněnému a neuvadnoucímu dědictví, které je pro něj připraveno v nebi» (1. Petrův 1:3-4).

«Nové zrození» následuje po «vzkříšení».

“Tělo může porodit jen tělo, Duch však plodí ducha. Nediv se tedy, že jsem ti řekl: ”Musíte se znovu narodit.‘ Vítr vane, kam chce, slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ (Jan 3:6-8)

Muž se probudí ve své lebce a ocitne se v ní pohřbený. Intuitivně ví, že když zatlačí na spodní část lebky, objeví se díra, a taky se objeví. Zatlačí na spodní část lebky, najde díru a vynoří se hlavou napřed, stejně jako když se narodí dítě. Když přemýšlí o lebce, ze které se právě vynořil, najednou uslyší zvuk, jako silný vítr, který naplní celou místnost; slyší ten zvuk, ale neví, «odkud přichází a kam jde». Jeho pozornost je na okamžik od těla, ze kterého se právě vynořil, odvedena zvukem větru. Když se ohlédne zpět na tělo, s překvapením vidí, že bylo vytaženo a na jeho místě sedí tři muži; jeden sedí tam, kde byla hlava, a dva tam, kde byly nohy.

I oni slyší zvuk vítězství mocných, ale nevědí, «odkud přichází a kam jde». Nevidí muže zrozeného z jeho lebky, ale nacházejí znamení jeho narození; dítě zavinuté v plenkách ležící na podlaze.

“Dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, Mesiáš Pán. A toto vám bude znamením: Naleznete dítě zavinuté do plenek, ležící v jeslích.» (Lukáš 2,11-12).

Nacházejí znamení jeho narození, ale ne dvojzrozeného člověka, neboť nyní je «prohlášen za Syna Božího s mocí, skrze vzkříšení z mrtvých.» (Řím 1-4).

DRUHÉ DĚJSTVÍ: OBJEVOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ

«Můj Otec a já jsme jedno.» (Jan 10:30).

Druhý mocný odhaluje tajemství lidského otcovství a bratrství. Člověk nachází Davida z Bible a zjišťuje, že Davidova podstata a poslání jsou duchovní, nikoli fyzické či historické. “Nalezl jsem Davida... Bude ke mně volat: »Ty jsi můj Otec, můj Bůh a skála mé spásy«» (Žalm 89:20, 26). «Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil» (Žalm 2:7). „Nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, a kdo je Otec, jen Syn a ten, komu by Syn chtěl zjevit“ (Lukáš 10:22).

“Řekl jim: «Jak mohou říkat, že Mesiáš je syn Davidův? Vždyť sám David… ho nazývá »Pánem»: Jak by tedy mohl být synem Davidovým?«» (Lukáš 20:41-44). David ho v duchu nazývá «mým Otcem». Až bude v člověku utvořen «Mesiáš», «obraz neviditelného Boha», tento člověk Davida najde a David ho bude nazývat Otcem. Nakonec všichni lidé řeknou Davidovi: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘ (Žalm 2:7) a všichni poznají otcovství a lidské bratrství.

“Filip mu řekl: ‘Pane, ukaž nám Otce, a nikoho jiného se nebudeme ptát.’ Ježíš mu odpověděl: «Filipe, tolik času jsem s vámi a stále mě neznáš? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: »Ukaž nám Otce?” Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?‘“ (Jan 14,8–10).

TŘETÍ JEDNÁNÍ: OPONA SE ZDVIHUJE A VZDVIHUJE

Třetí mocný čin odhaluje, že Boží obraz má dvojí povahu.

«Vy jste chrám Boží a Duch Boží ve vás přebývá» (1 Kor 3,16). «Opona chrámu se roztrhla ve dví odshora až dolů» (Mar 15,38). «Proto, bratři a sestry, Ježíšova krev nám dává svobodu vstoupit do svatyně novou a živou cestou, kterou nám on sám zahájil skrze oponu, totiž cestou svého těla“ (Žid 10,19–20).

Blesk rozštípne člověka vedví od temene lebky až po spodní část páteře. Je rozštípnut jako strom zasažený bleskem. Na spodní části svého odděleného těla vidí «krev Ježíšovu», kaluž roztaveného zlata; ví, že je to on sám; pak, sloučená s «krví Ježíšovou», stoupá hadím pohybem po oddělené páteři do lebky. Děje se tak, aby se naplnilo Písmo: «Jako byl had vyvýšen Mojžíšem na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka» (Jan 3,14).

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ: HOLUBICE A BOŽÍ SCHVÁLENÍ

Čtvrtý a poslední akt je vyjádřením Boží spokojenosti s jeho dílem. “Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré” (Gn 1,31).

Mužova lebka se náhle stala průhlednou. Nad ním se vznášela holubice, jako by se vznášela s láskou namířenou k němu. “A hle, otevřela se mu nebesa a viděl Ducha Božího sestupovat jako holubice a přistávat na něj. A hle, hlas z nebe: “Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem našel zalíbení.”“ (Matouš 3:16-17). Holubice na něj sestoupila a zahrnula ho láskou, líbala mu tvář, hlavu a krk. Tyto čtyři mocné činy, ačkoli od sebe vzdáleny asi tři a půl roku, jsou součástí jednoho celku.

Vzkříšený Kristus – v těchto čtyřech mystických a nadpřirozených prožitcích člověka – dává božská jména Ježíš, Otec, Syn člověka, Syn Boží.

SHRNUTÍ A ZÁHADA

Vzkříšení je jedinečný osobní zážitek; ze své podstaty je to vzkříšení Kristovo. Ačkoli samotné vzkříšení není v Písmu nikde popsáno, je ústředním bodem křesťanské víry. Označuje rozdělení mezi tímto věkem a věkem, ve kterém je porušen i zákon smrti – kde člověk již neumírá, kde jsou všichni rovni andělům, synové již ne tohoto světa, ale onoho, Boha a vzkříšení: toto je nové stvoření.

Stát se někým jiným znamená zaniknout – skutečně zemřít. V tomto smyslu Bůh zemřel za člověka. «On, jsa v Boží podobě… zmařil sám sebe, vzal na sebe podobu služebníka a stal se podobným lidem» (Flp 2,6-7). Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem.

“Pokládám svůj život, abych si ho zase vzal. Nikdo mi ho nevzal; dávám ho sám od sebe. Mám právo ho položit a mám právo si ho zase vzít.» (Jan 10:17-18).

Po vzkříšení se člověk vrací ke starověkým Písmům s náznaky a předpovědmi pravdy, jak ji zažil. “V knižní svitku je psáno o mně.” (Žalm 40:7). “Nevíš snad, že Ježíš Kristus je v tobě?” (2 Korintským 13:5). Kristus nemohl «vyjít» z člověka, v němž neexistoval.

«Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili… neboť ještě neznali (tj. nechápali) Písmo, že musí vstát z mrtvých.» (Jan 20:2, 9).

Jeden z mužů u hrobu našel «dítě», znamení nadpřirozeného narození, «ale neviděli ho» (Lukáš 24:24), muže, který se narodil nadpřirozeně. Je vzkříšený! Znovuzrozený. Řekl: «Ostatním se však tato slova zdála jako planá řeč a nevěřili jim» (Lukáš 24:11).

Vzkříšení znamená «nést obraz nebeského» (1 Kor 15,49). Nedochází ke ztrátě identity, ale k radikální diskontinuitě formy. “Naše ponížené tělo bude proměněno, aby se připodobnilo (doslova, stejné podoby jako) jeho slavnému tělu” (Flp 3,20–21).

Boží původní přání: «Učiňme člověka k obrazu našemu» se naplňuje v určenou hodinu. A «není vám věcí znát časy a lhůty, které Otec stanovil svou vlastní mocí» (Skutky 1:7).

«"Vize má svůj určený čas."

hodina;

dozrává, rozkvete;

Pokud to trvá dlouho, počkejte,

protože to rozhodně není ono

"přijde pozdě."»

(Abakuk 2:3)

Posvátné dějiny Izraele, jak jsou zaznamenány ve Starém zákoně, jsou dějinami zcela prorockými, které Bůh přivádí k vyvrcholení a naplnění v Ježíši Kristu ve vás.

“Páni vojsk přísahali:

Jak jsem si myslel,

tak to bude

, a jak jsem plánoval,

Bude to tak.

Izajáš 14:24.

Boží zaslíbení, dlouho opatrovaná jako pupeny na stromě jeho rozvinutí, rozkvetou – ve čtyřech mocných činech – v Kristu ve vás. Plná síla této pravdy může být přehlédnuta, protože si nejste vědomi náhlého rozchodu s minulostí. Stalo se něco nového. Znovuzrodíte se.

“Opravdu velké je, přiznáváme, tajemství našeho náboženství.”

1. Timoteovi 3:16

Všechno, co je v Písmu psáno o Ježíši Kristu, je psáno o člověku. «A když přišli na místo zvané Lebka, tam ho ukřižovali» (Lukáš 23:33). «Kamenný hrob, kde nikdy nikdo nebyl pochován» (Lukáš 23:53) je lidská lebka. A «jsme-li s ním spojeni smrtí podobnou jeho, budeme jistě i vzkříšením podobnému jeho» (Řím 6:5).

Podělil jsem se s vámi o svou vlastní zkušenost, abyste poznali pravdu o křesťanském tajemství – poselství spásy, které jsem sám zažil.

Boží obraz se zjevuje v této sérii nadpřirozených událostí, které vyvolávají úžas a obdiv. Osobní zkušenost by měla upevnit pravdivost Písma.

Bůh je pohřben v lebce člověka. Jeho jméno je JÁ JSEM. Probudí se v lebce člověka. Vyjde z lebky Minnesoty a znovu se narodí. Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem.

Ježíš Kristus je pravou osobou každého člověka.

“Nyní jdi, napiš to před nimi na tabulku a zapiš to do knihy, aby to bylo navěky svědectvím.”

Izajáš 30:8

Biblické citáty v textu «Prolomí skořápku» jsou převzaty z překladu King James Version, Revised Standard Versions, NEW English Bible a Moffatts.